Občas se nám může stát, že na nás náš čajovník při objednání čaje vybafne, zda si čaj budeme přát v konvičce či v Gaiwanu… Pokud patříte mezi ty, které by tenhle dotaz vyvedl z míry, čtěte dále.
Způsobů, jak pít čaj je mnoho, od těch nejprostších, až po tak složité, jako je pití čaje při proslulém japonském čajovém obřadu. Sami Číňané prý konzumují po během dne zelený čaj po litrech ze zavařovacích sklenic od okurek…Inu, proti gustu… 
Do našich čajoven již však dávno pronikly i sofistikovanější způsoby, jak si čaj vychutnat a jeden z nich je právě pomocí zvláštní mističky, nazývané Gaiwan. Jak můžete vidět na obrázku, jde o malou misku s podšálkem, tak akorát padnoucí do dlaně.
Jak servírovat čaj v Gaiwanu?
V gaiwanu se teoreticky dá připravit jakýkoliv čaj, který si chceme opravdu vychutnat, ovšem v praxi bývá používán spíše na jemnější zelené čaje anebo oolongy. Mimořádně vhodné pro přípravu v gaiwanu jsou jemné a delikátní bílé čaje
Postup jeho přípravy je následující: Pokračování článku »
Nedávno jsem zde psal o zelených čajích pro čajové začátečníky. Dnes bych chtěl zmínit pár slovy japonské zelené čaje a jejich základní druhy.
Japonsko je čajová velmoc, zajímavé je, že naprostou většinu japonské čajové sklizně tvoří právě zelené čaje, černé čaje či oolongy se zde takřka nevyrábějí. Japonci své čaje vyrábějí trochu jiným způsobem, nežli Číňané, což se projeví i na chuti. Japonské zelené čaje jsou totiž upravovány horkou párou, což jim dává nezaměnitelné aroma, které citlivějším jedincům může připomínat pach ryb. Nicméně není třeba se japonských zelených čajů bát, jejich chuť je většinou velice příjemná a kdo je jednou okusí, již na ně nedá dopustit. Pro bližší informace o přípravě japonských čajů si můžete prostudovat tabulku délky louhování čajů.
Základní druhy japonského zeleného čaje
Bancha
Nejběžnějsí a tedy i nejlevnější japonský zelený čaj. Jeho chuť je zvláštně hořkosladká, vůně též nasládlá, po květinách. Louhujte okolo tří minut, vzhledem ke kvalitě čaje je třeba louhovat poněkud teplejší vodou, která může mít okolo 90 stupňů.
Pokračování článku »
Tak jsem už ani já neodolal a rozhodl jsem se k tomu, že si vypěstuji trochu nějaké Sen-cha či Chun-mee čaje doma v obýváku. Chvíli jsem pátral na internetu, kde by se takové sazeničky čajovníku daly sehnat a netrvalo to moc dlouho, než jsem narazil na stránky Subtropického zahradnictví Kruh, kde jednu rostlinku můžete koupit za bratru 150 Kč. Dnes mi rostlinky už dorazily, takže myslím, že i vám můžu tuhle zásilkovou službu doporučit. Nečekejte sice nějak moc rychlou dodávku, v mém případě trvalo dodání nějakých 14 dní, ale myslím, že to nijak zásadně nevadí- nakonec přeci právě čaj a jeho pití by nás měl učit trpělivosti, ne? Podstatné je, že rostlinky dorazily precizně zabalené a v perfektním stavu.
Zatím jsem tedy v pěstování čaje naprostý amatér, ale posháněl jsem si pár informací pro začátek, o které bych se s vámi rád podělil pro případ, že byste též dostali chuť do výroby a pěstování domácího čaje. Ono s tou sklizní to asi taky nebude zas tolik nahonem, podle informací, které jsem získal, neroste čajovník žádnou závratnou rychlostí a první sklizeň je možné uskutečnit až tak za dva tři roky. No uvidíme, každopádně dám včas vědět 
V čem pěstovat?
V našich podmínkách by se čajovník nejspíše nedal pěstovat venku, to znamená, že ideální umístění je buď přímo v bytě, eventuelně ve stíněném skleníku- čajovník totiž nesnáší příliš přímé slunce. Úplně ideální je zasadit jej do květináče s rašelinou, čajovník každopádně nesnáší vápenitou půdu a měl by být pravidelně přihnojován.
Tak jsem si teď o víkendu smlsnul na jedné docela zajímavé věcicče. Sehnal jsem si zajímavý recept na ledový čaj a taky na šerbet se zázvorem. A protože okolo tohohle kořene už dlouho mlsně v hypermarketu obcházím, rozhodl jsem se, že ho zkusím.
Zázvor seženete snadno skoro v jakémkoliv obchodě, navíc i když většinou leží v regále s takovou tou „luxusní“ zeleninou a ovocem, kus zázvoru přijde jen na pár korun. Takže krok první- kupte si tak dva kusy zázvoru, na šerbet pak budete potřebovat ještě pomerančový džus a citronovou šťávu. Na čaj bude stačit jakýkoliv černý sypaný čaj. A teď už hurá na ty recepty. Pokračování článku »
Nedávno jsem se zde zabýval účinky čaje Pu-erh na lidský organizmus a tak bych vás rád nyní seznámil s jedním obchůdkem, kde si můžete vybrat tolik Pu-erhu, kolik jen hrdlo ráčí. Pu-erh v bambusu, Pu-erh lisovaný, Pu-erh s jasmínem…přiznám se, že jsem ani sám netušil, co vše lze v této oblasti koupit.
Obvzláště mě zaujal hned první Pu-erh v nabídce, který se jmenuje „Velbloudí dech“. Tak vám nevím… Pokračování článku »
Doby, kdy jsme byli všichni celí pryč z toho, že existuje i nějaký jiný čaj, než luxusní balení Pigi v pytlíku, jsou již dávno pryč. Přesto ovšem má mnoho z nás trochu problémy, se zorientovat v těch stovkách nabídek různých sypaných čajů s exotickými jmény, které jsou k dostání v čajovnách a v čajových obchodech.
Pro nás, čajové amatéry, se pokusím sestavit seznam čajů, které by si měl zakoupit a ochutnat každý čajový začátečník a které mu mohou sloužit jako jakýsi „startovací balíček“ do jeho dalších čajových dobrodružství. Bude to seznam čajů běžných i méně běžných s jejich stručnou a srozumitelnou charakteristikou. Dnes začínáme se zelenými čaji, jejich přípravou a tím, co jsou vlastně zač. Pokračování článku »
Do povědomí nás všech si již jistě dostaly krásné voňavé (alespoň pro někoho ) cihličky pu-erhu, které jsou dnes již k dostání za vcelku přijatelný peníz v každé čajovně či obchodu s čajem. (Nabízíme vám je i my, dovolil bych si upozornit na speciální dodávku tříletých pu-erhových cihel v našem e-shopu) V tomto článku se však nebudu věnovat omamné vůni tohoto nápoje (jeden můj známý čajovník ho trefně přezdívá „dalajlamovy ponožky“ ), ale spíše faktům a fámám, které okolo tohoto čaje kolují v souvislosti s jeho blahodárnými účinky na lidské zdraví.
Malé seznámení pro ty z vás, kteří by snad s tímto zvláštním nápojem ještě neměli tu čest- jde o čaj velice tmavého nálevu, se zvláštní zemitou vůní po podzimním listí, někomu by možná mohla připadat lehce zatuchlá. To vše je způsobeno zvláštní formou výroby tohoto čínského čaje z provincie Yunnan. Ta je odlišná od běžných druhů černých čajů, ovšem jednu z nejdůležitějších rolí při tomto procesu hrají zvláštní druhy bakterií, či plísní které si na pu-eru pochutnávají stejně jako my. Proto je pu-er (pokud vím) jediný druh čaje, který s ubíhajícím časem neztrácí na kvalitě, ale naopak uzrává a stává se kvalitnějším. Dobrý Pu-er by měl zrát alespoň pět let, k dostání jsou však i Pu-ery dvacetileté.
Legenda praví, že původně byl Pu-er skladován ve sklepeních klášterů s těly mrtvý mnichů. Pevně doufám, že i v tomhle směru Čína uplatnila moderní postupy a (alespoň před olympiádou ) dostává do Pu-eru ony blahodárné bakterie jinou cestou. Pokračování článku »
Tento příspěvek se bude trochu vymykat běžným zvyklostem na tomto webu. Týká se mé autobusovo-stopovací cesty do hor, které se nacházejí na bosensko-černohorském pomezí, kterou jsem absolvoval letos v létě. Příspěvek sem vkládám spíše kvůli svým přátelům, kteří mne od mého návratu uhánějí o fotky, ovšem pokud se kdokoliv chce dozvědět o tom, jak lze za pár korun podniknout výlet do turismem příliš nezasažené oblasti s překrásnou přírodou, nechť neváhá a čte dál.
Den první
„Na cestě“
Dnes mě nemělo čekat nic víc, než jen pohodlná cesta směrem na Dubrovník, kterou jsem měl jako každý spořádaný turista předplacenou. Veškerá zábava měla začít až zítra, neboť co se bude dít na mé cestě od Dubrovníku dál, jsem ještě v tuto chvíli neměl ani nejmenší ponětí.
Autobus vyjel sice asi o hodinu později, ale vzhledem k tomu, že na Balkáně jsem byl připraven na mnohem horší zpoždění, nijak těžkou hlavu jsem si s tím nedělal. Jako jediný single na palubě jsem pro sebe vyfasoval samostatnou dvousedačku, což jsem kvitoval s povděkem a kritickým okem jsem se jal prohlížet si své spolucestující. Záhy jsem usoudil, že tady je asi hledání potenciálních partnerů pro lezení po Durmitorských vršcích zbytečné. Povětšinou se totiž jednalo o spokojené české rodinky či zamilované párečky, z jejichž tváří a zavazadel šlo číst jediné- pláž, slunce, šplouchání moře a možná nějaká ta játrová paštička.
Den druhý
„Nesnáším lidi, kteří berou drogy…hlavně celníky“
Je něco málo po osmé večerní, já rozbaluji svůj stan v táboře Mlinski potok u Šamšala Miny a pořád tomu ještě nemůžu uvěřit. Tenhle den byl tak plný šťastných náhod, že jsem začal svého anděla strážného podezírat z toho, že si u mne chce něco vyžehlit. Pokračování článku »
Léto se pomalu ale jistě blíží a tak se vám snad bude hodit pár tipů na to, jak si připravit domácí výborný domácí ledový čaj a potěšit s ním v horkých dnech sebe i své přátele.
O kupovaných čajích v PET láhvích se tu snad ani nebudu zmiňovat. Ne že bych je nepil, takový Aquila čaj mám v horkých dnech docela rád, protože je levný a nebublá, ovšem byl bych opatrný s tím, podobné výtvory našeho vyspělého chemického průmyslu nazývat čajem Další možnost je zakoupit kvaltinější zboží, například ledový čaj od firmy Swell, eventuelně můžu doporučit ledový čaj švýcarské provenience s příchutí cannabis, to je opravdová lahůdka. Nicméně pokud se vám nechce čekat na dodávku čaje z našeho obchodu a chcete si udělat opravdu dobrý ledový čaj, který bude chutnat i po něčem jiném, než po cukru, musíte si pomoci sami.
Jak na to?
Tak tedy- jak na pravý a dobrý ledový čaj? Možná už někdo z vás zkoušel ho připravit způsobem, který se asi nejvíc nabízí, tedy připravit čaj běžným způsobem a poté jej dát do ledničky zchladnout. Jenže po půl hodině čaj vytáhnete z ledničky a zjistíte, že v nádobě je jakási nechutná nevoňavá břečka s neidentifikovatelným kalem, plujícím po povrchu…
Vyzkoušejte tedy raději následující postup: Nebudete k němu potřebovat nic speciálního, jen běžný sypaný čaj, nemusí být nijak extra kvalitní. Je zbytečné kupovat speciální sypaný ledový čaj, jaký prodávají od Oxalisu v některých obchodech. Nic tím sice nezkazíte, ale tyhle čaje jsou docela drahé. Pokračování článku »
