Zamyšlení nad výstavou skupiny Pode Bal: Malík Urvi II

Ve středu 24. března 2010 proběhla v Centru současného umění DOX vernisáž výtvarné skupiny Pode Bal. Výstava se jmenuje Malík Urvi II, lingvistický vtípek v jejím názvu snad netřeba komentovat. Projekt navazuje na neméně úspěšnou výstavu z přelomu tisíciletí, kdy Pode Bal prezentoval portréty lidí, kteří na přelomu tisíciletí zastávali důležité společenské funkce a přitom v nedávné minulosti byli zároveň prominentními představiteli socialistického totalitního režimu. Malík Urvi II si stejným způsobem bere na mušku již konkrétní a možná zároveň jednu z nejdůležitějších skupin státních funkcinonářů- soudce.

Zobrazuje obličeje a jména lidí, kteří ještě před třiceti lety posílali občany Československa za mříže kvůli tomu, že si dovolili nesouhlasit s tehdejším totalitním režimem. Dnes zobrazení lidé stále působí v české justici a vykonávají svou práci. Otázka, která od Pode Balu zaznívá, je víc než zřejmá. Jak kvalitně asi mohou bývalí exponenti režimu, který brutálně potlačoval lidská práva, sloužit na vysokých postech v současné demokratické republice?

Mě ovšem v souvislosti s výstavou Malík Urvi II napadá ještě další, možná palčivější otázka: Jak je možné, že i 20 let po pádu totalitního režimu náleží úloha kritizovat dopady této totalitní vlády pouze malým skupinám extravagantních a provokativních umělců?

Pravidelně v práci i v soukromém životě narážím na to, jak je česká společnost stále nevyrovnaná se svou totalitní minulostí. Troufnu si tvrdit, že i v Německu v roce 1965 měla společnost o mnoho jasněji v tom, jak se postavit ke své totalitní minulosti. V Česku po stejné době od pádu komunismu stále ještě vládne rozpačité morální přešlapování. I v životě běžných lidí, ve kterém nehrají soudy ani jejich soudcové velkou roli, není možné se vyjádřit o komunismu a jeho společenském řádu bez kontroverzí. Proč se nemohu na školní radě zvednout a ozvat se proti tomu, že v pedagogickém sboru stále působí pedagožka, která byla aktivní spolupracovnicí KSČ a o které se v našem malém městě ví, kolika lidem v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století ublížila?

Nejsem typ člověka, který by rád vyhledával konflikty, ovšem decentně jsem se několikrát pokusil k podobným záležitostem vyjádřit. Reakce byla téměř vždy stejná- Pokračování článku »